B7 píše mnoho příběhů. Ačkoli se v rámci víkendu zaměřujeme hodně na čelo závodu, nezapomínáme ani na ostatní. Právě mezi „běžnými smrtelníky“ nacházíme nejzajímavější zážitky :)
Pátou B7 má zdárně za sebou Martin Hájek z Prahy. V minulosti měl na cestě přes jednotlivé vrcholy parťáka, tentokrát vyrazil do boje sám. A poprvé ho čekala nálož 100 kilometrů.
„Největší rozdíl je v tom, že jdeš sám a mění se lidé, s kterými si povídáš. Když jdeš ve dvou, tak 90 procent času si povídáš se svým parťákem, ale tady se postupně mění. Jednou někoho doběhneš, pak zas někdo doběhne tebe. V tom to bylo zajímavější,“ srovnal Martin hlavní rozdíl mezi jednotlivci a týmy. Delší trasa byla znát a krize sportovce z české metropole potkala tam, kde ji nečekal. „Délka byla znát, kupodivu měl dohnala ke konci. Normálně s Velkým Javorníkem nemám vůbec žádný problém, ale letos mě skoro semlel. Tam jsem si to vybral,“ přiznal
Další lidé, kterých jsme se na náměstí ptali na letošní průběh přinesli tyto postřehy:
„Hodně nás vystrašila bouřka, museli jsme se na nějaký čas schovat na Pustevnách, ale i přes nečekané zdržení jsme tu včas!“, uvedl sympatický pár z Ostravy
Už za tmy se pod pyramidou zjevil dívčí tým: „Jestli půjdu za rok zas? Jasně, poslední tři roky jsme B7 zvládli a s parťákem bychom chtěli svůj čas vylepšit. Letos mě zbrzdilo zranění, takže poslední kopec byl šnečím tempem.“
