Letos to vyšlo! Richard Tabach (tým Sportovna) z Kozlovic po loňském druhém místě ovládl IMOS Beskydskou sedmičku 2025. V cíli ve Frenštátě měl čas 11:05:40 a připsal si prémiové vítězství při svém osmém startu.
Jaké byly tvoje pocity po proběhnutí cílovou páskou?
Běh do cíle byl super a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Do Frenštátu přijelo strašně moc lidí z Kozlovic, celá rodina, hodně kamarádů a udělali mi velkou radost.
Loni jsi byl druhý, letos už vítěz. Jak se závod vyvíjel?
První polovinu závodu jsme se pořád střídali v pořadí s Adamem Koreckým. První tři kopce se mi šly super a pak jsem měl z Krásné na Kykulku krizi. Adam mě doběhl, v kopci mě předběhl a docela mi utekl, že jsem ho chvilku ani neviděl, což mě trochu rozhodilo, protože mi strašně začaly tuhnout nohy i záda. Potom byl seběh z Kykulky na Ivančenu a nějak jsem se probral a zase jsem zpět Adama dohnal a spolu jsme vyšlapali na Lysou.
Kde nastal zlomový okamžik?
Při seběhu z Lysé hory jsem to pustil a Adamovi jsem utekl. Na Ostravici jsem se chvilku zdržel a když jsem z občerstvovačky vybíhal, tak Adam na ni přibíhal a od té doby jsem ho už neviděl. Na Smrku jsem jsem měl od mého supportu info o desetiminutovém náskoku a ten se pak už navyšoval.
Smrk jsi ale letos „ochutnal“ víc, než bys chtěl, co se přesně stalo?
Při seběhu z něho byla strašná mlha, lehce pršelo, byla tma a byl jsem trošku malátný, protože mi chyběl cukr. Zakopával jsem tak o každý kámen a jeden jsem vzal pořádně a najednou jsem ležel na zemi, hlavou jsem klepnul o kameny. Rychle jsem se zvedl, otřepal jsem se, zkontroloval jsem, jestli mám všechny zuby, jestli mi z hlavy neteče krev, mrknul jsem na hodinky a dobré. V té chvíli mě nebolelo nic, až teď v cíli to začíná bolet a natékat. Měl jsem štěstí, že jsem měl čelovku na hlavě, protože zabránila tomu, abych dostal ránu přímo do hlavy.
Jaké bylo počasí a podmínky na trati?
Chvílemi pršelo dost a společně s větrem to bylo fajn osvěžení. Nevýhoda akorát byla, že už pršelo na prvním kopci a jak se jde na Lipový ve vysoké trávě, tak mi boty úplně promokly a ponožky byly nasáklé vodou. Jak jsem byl lenivý se přezout, tak se mi udělaly při seběhu z Pusteven puchýře a seběhy už pak docela bolely.
Trasa byla letos trochu jiná než dřív. Jak jsi ji vnímal?
Určitě byla o něco lehčí. Kdyby se šlo z Kykulky do Malenovic a pak na Lysou, nevím, jak by to pro mě dopadlo. Seběh z Malého Javorníku do Padolí mi nevadil, naopak jsem si ho užil, protože jsem věděl, že mám nějaký náskok.
Co pro tebe vítězství na B7 znamená?
Už po první B7 jsem si přál ji jednou vyhrát a teď se to podařilo. Je to obrovská radost a splněný sen.
